Mládí!

Když jsem byla malou holkou, říkali mi moji rodiče, že bych se měla stát modelkou. Jenže já jsem toužila spíše po nějaké soutěži krásy. Měla jsem totiž dojem, že ten jeden večer, kdy mají soutěžící načesané vlasy, jsou nalíčené, předvádí se v plavkách a v krásných dámských šatech, přičemž je celý národ sleduje, je mnohem lepší a záživnější, než nějaká obyčejná práce modelky. Představovala jsem si modelky jako kusy masa, které musí dělat to, co se jim řekne- No, nebyla jsem už tenkrát daleko od pravdy. I když jsem byla malé děvčátko, kterému akorát narostly dlouhé nohy.

Dokázala jsem to!

Ubíhal čas a já jsem pochopila, že na soutěže krásy se opravdu nehodím. Nohy mi dlouhé zůstaly, ale pochopila jsem, proč mi rodiče doporučovali spíše práci modelky, než touhu po tom, stát se nejkrásnější ženou večera. Časem mi samozřejmě došlo, že různé druhy soutěží krásy jsou pro opravdu profesionální modelky jen podřadnou zábavou obyčejných holek. Nicméně, já měla svůj sen. Přihlásila jsem se tedy do soutěže o nejkrásnější dívku kraje, celou ji prošla a vyhrála. To byl krásný zážitek, na který nikdy nezapomenu.

Nezařazené